a svátek slaví
Úvod
Fallout shelter chat
Švýcarské kryty
Vaulty
Co dělat při jaderném výbuchu
Kryty v ČR
Download
Odkazy

Kryty v ČR

Zde bych chtěl postupně vypsat ty nejznámější a největší kryty v České republice. Je prakticky nemožné vytvořit zde seznam všech krytů u nás, dokonce ani většinu. Po celé zemi můžou být stovky takových to krytů, jak vojenských, tak civilních, které byly budovány v době Studené války z obavy z jaderného konfliktu mezi SSSR a USA. I tak se ale budu snažit, aby se jich zde objevilo co nejvíc.

Před lety nás měly ochránit protiatomové kryty. Byly ovšem přísně tajné. Vláda letos v lednu rozhodla, že nebude pokračovat ve stavbě nových stálých krytů a na údržbu už existujících omezí finanční prostředky. Válku v klasické podobě nikdo neočekává. Hrozí však přírodní katastrofy, havárie a teroristé. Podle odhadů u nás téměř 5 000 krytů pojme asi 13 procent obyvatel. Pozornost se v této otázce ubírala vždy zejména k Praze, kde je na malém prostoru nejvíc obyvatel a byla by pravděpodobně první na ráně. Ostatně Hitler hrozil před obsazením zničením našeho hlavního města a za studené války se strašilo, že zlí imperialisté by atomovou pumu cílili nejdříve na Prahu. Zejména v 60. letech proto výstavba bunkrů sílila. To potvrzuje i odborník na ochranu obyvatel Stanislav Dvořáček z Odboru krizového řízení pražského magistrátu, jenž má na starosti údržbu a evidenci krytů. Jejich seznam s adresou vstupních míst je dostupný na internetových stránkách města. Stačí jen zvolit obvod vašeho bydliště.

Použitelných úkrytů, vynecháme-li teď systém metra, je v Praze evidováno zhruba 830 s kapacitou pro 160 000 lidí. Počet obyvatel přitom přesahuje milion! Největší část tvoří ty menší pro 150 osob a jsou situované pod budovami zejména na starších sídlištích z 60. let. Polovina patří městu, zbytek podnikům. Dělí se podle kvality do pěti tříd tlakové odolnosti. Jejich podlaha musí být minimálně v hloubce 1,7 metru pod zemí a každé osobě zajistit plochu 0,5 až 1 metr čtvereční. Doba použitelnosti bez výměny filtrů a doplnění zásob činí 72 hodin. Samozřejmost je vzduchotechnika, náhradní zdroj energie a minimálně dvě únikové cesty. "Atomová puma by zřejmě udeřila na Masarykovo nádraží a tlaková vlna by se šířila od centra Prahy," vysvětluje Stanislav Dvořáček dávné úvahy expertů. "Výlezy nebo východy byly proto projektovány vždy do takzvané nezavalitelné části od okolní zástavby."

Za nejrozsáhlejší velkokapacitní kryt byl dlouho považován ochranný systém metra (OSM). Prostory podzemní dráhy budované především v 80. letech (zejména trasy A a B) by měly pojmout až 300 000 lidí. Nechme stranou otázky, zda tam po průšvihu s povodněmi v roce 2002 bude někdo utíkat a za jak dlouho by byl systém zprovozněn. Vzhledem ke složitosti systému se hovoří totiž o 3 měsících nutné přípravy. Určitě však jde o impozantní labyrint. Ukrývá mnohem víc, než cestující vidí ve stanicích či tunelech: technologická centra (TC) s dieselagregáty, filtrovou ventilací a speciální vodárny s jímací štolou hluboko pod Vlavou; zajišťovaly by dodávku proudu, vzduchu a úpravu vody. Ve stanicích by stály soupravy a sloužily by jako provizorní nemocnice. Slepé štoly, jež vznikly při ražení tunelů a jsou odděleny uzávěry s přestupní komorou, by plnily funkci márnice. Počítalo se i se separací kriminálních živlů a izolací osob s infekčními nemocemi. Útočiště by obyvatelé metropole našli také ve Strahovském tunelu. Pojme 15 000 lidí a počítá se i s vyprošťovací, zdravotní a zásobovací automobilovou technikou. Velké skrýše jsou například na Černém Mostě (jedna pro zhruba 2 500 osob) či štolového typu u tunelu pod Vítkovem.

Pozoruhodný je podzemní třípodlažní kryt KO 17 o ploše 900 m2 pod Fakultní Thomayerovou nemocnicí. Vznikl v letech 1952-1962 a dlouho patřil k utajovaným. Jsou tu dva chirurgické sály a na příjem prvních pacientů tu čeká v několika místnostech 70 ustlaných lůžek. Prostory, které pojmou až 170 lidí, můžou být v pohotovosti do 30 minut. Kryt by kromě jiného poskytl nutnou izolaci pacientů v případě propuknutí závažných nákaz (např. SARS). Podle vedoucího krizového managementu Karla Kouckého přilákal delegaci až z Pentagonu, Bruselu a velení Texaské národní gardy! Další podobné prostory jsou také na Bulovce a pod Ústřední vojenskou nemocnicí ve Střešovicích. Pozornost přitahoval takzvaný vládní bunkr na Klárově. Nikdy však nešlo o vládní kryt, nýbrž pouze o Technologické centrum (TC1) pro zásobování metra trasy A. Mnoho mýtů vzniklo kolem nedokončené továrny Junkers v Prokopském údolí, o takzvaném Areálu smrti u Divoké Šárky či o prostorech pod bývalým Stalinovým pomníkem na Letné. Šeptalo se i o různých chodbách pod Vltavou spojujících vládní Strakovu akademii s bývalým ÚV KSČ. Stanislav Dvořáček však pověsti o rozsáhlých komplexech v podzemí považuje za přehnané.

V ostatních regionech republiky jsou možnosti hermetických skrýší různé. V 50. letech se údajně provádělo jisté vyhodnocení. Experti například brali v úvahu, kolik kilotun atomové pumy by mohlo být použito na zničení konkrétního města, jak je strategicky důležité z hlediska průmyslu, které podniky hrozí havárií apod. Vznikla takzvaná cílová analýza a rozdělila oblasti do několika kategorií. To v podstatě o výstavbě krytů rozhodlo nejvíc. Mnoho jich je například v Liberci. Miroslava Tauchmanová z tamního magistrátu potvrzuje, že město má 75 provozuschopných krytů, v nichž by našlo útočiště až 15 000 lidí. Největší se rozkládá pod Sokolovským náměstím. Dobře si stojí i Vsetín ve Zlínském kraji, kde podzemní prostory - z velké části pod Zbrojovkou - pojmou až tři čtvrtiny obyvatel. Na Ostravsku hasiči s trochou nadsázky přemýšleli o využití hornických šachet. Museli by je ale doplnit vzduchotěsnými uzávěry a filtry. Jeden kryt je údajně v bývalém Dolu Odra; má kapacitu 500 lidí a velkou studnu. Na jižní Moravě se v krizových plánech počítá i s některými vinnými sklípky. Bez protitlakových dveří a ventilace však splňují vesměs podmínky jen jako sklepy v domech. A jak jsou na tom v zahraničí? Máme co dohánět. Kupříkladu v hlavním městě Švýcarska je v podzemí moderní útočiště až pro 100 procent obyvatel! Dokonalé izolované komplexy pro přežití vlastní Švédové a to převážně ve skalách. Boom ve výstavbě úkrytů zažívá po 11. září 2001 USA, kde jejich údržbě věnují zvláštní péči. Mezi nepřekonatelné a zkušené budovatele bunkrů patří zajisté Albánci. Od 2. světové války do roku 1990 se země uzavřela a připravovala se na obranu proti celému světu. Vzniklo tu prý až 800 000 železobetonových hříbků! Jak by odolaly, je otázka, ale snaha se cení!

U dolního Jeleního příkopu u Pražského hradu můžete narazit na nenápadná dvířka. Za nimi jsou chodby, jež by měly vést do proslulého a roky utajovaného prezidentského krytu. V polovině 50. let se o jeho výstavbu zasloužil prezident Klement Gottwald. Dělníci ho budovali 6 let, ale po smrti komunistického diktátora došlo k pozastavení stavby. V červenci 1990 prostory navštívil Vladimír Vojíř, jenž se specializuje na pražské podzemí. Tehdy o své exkurzi přinesl zajímavou reportáž v časopisu Stalagmit. Objevil tu místnůstky určené pro koupelnu, WC, pracovnu a ložnici. Našel však jen holé betonové stěny bez vybavení. "Za prezidenta Václava Havla došlo po revoluci k částečnému zpřístupnění a uveřejnění," říká Vladimír Vojíř dnes. Nyní tyto prostory opět podléhají utajení a jsou údajně rekonstruovány